Globální trhy brzdí své naděje na snížení úrokových sazeb, zatímco americká centrální banka se potýká s tvrdohlavou inflací. To způsobuje vlnový efekt po celém světě, což komplikuje finanční strategie ostatních velkých centrálních bank.

Nedávná data o inflaci v USA byla zklamáním, což vedlo ke snížení předpovědí snížení sazeb ze strany Evropské centrální banky (ECB), Bank of England (BoE) a samotného Fedu. Navzdory tvrzením představitelů ECB a BoE, že jejich inflační problémy se liší od těch v USA, je tlak z amerického trhu nepopiratelný.

Centrální banky na hraně

Očekávání, že ECB sníží sazby, zaznamenala výrazný posun. Obchodníci nyní předpovídají pokles o přibližně 0,7 procentního bodu počínaje příštím zasedáním 6. června, což je pokles z dříve očekávaných 0,88 bodu. Na začátku tohoto roku bylo očekávání ještě optimističtější na úrovni 1,63 bodu.

Podobně očekávané snížení sazeb BoE bylo upraveno na 0,44 procentního bodu z dřívějšího očekávání 1,72 bodu na začátku roku. Tento posun je v souladu se sníženými očekáváními trhu pro Fed, který je připraven na nadcházejícím zasedání udržet sazby na svém 23letém maximu.

Rozdílné politické cesty mezi USA a Evropou byly opakujícím se tématem, ale agresivní snižování sazeb v jiných regionech by se mohlo obrátit proti směnným kurzům, dovozním nákladům a celkové inflaci.

Jay Powell, předseda Fedu, nedávno uznal, že inflace v USA je tvrdošíjně vysoká, což naznačuje, že náklady na půjčky budou muset zůstat zvýšené déle, než se dříve předpokládalo. Upřednostňovaná míra inflace Fedu v březnu vykázala vyšší než očekávaný meziroční nárůst o 2,7 %, což přimělo některé obchodníky, aby dokonce vsadili na zvýšení sazeb Fedu v příštím roce.

Komplexní globální tanec

Prezidentka ECB Christine Lagardeová a guvernér BoE Andrew Bailey zdůraznili, že dynamika inflace v Evropě je odlišná a často je způsobena spíše náklady na energii ve srovnání s velkými fiskálními deficity USA. Navzdory tomu oba signalizovali možné snížení sazeb ještě letos v létě, i když k prvnímu snížení sazeb Fedu by mohlo dojít až v listopadu.

Konverzace kolem rozdílů sazeb pokračují, protože představitelé ECB a BoE vyjadřují rozdílné názory na to, jak dalece se jejich politika může odchýlit od politiky Fedu. Nedávný pád eura vůči dolaru podtrhuje křehkou rovnováhu, kterou musí centrální banky udržovat v reakci na tyto ekonomické tlaky.

V Asii je scénář podobně složitý. Japonská centrální banka (BOJ) čelí inflačním tlakům, protože jen oslabuje a dosahuje 34letých minim vůči dolaru, což eskaluje náklady na dovoz. BOJ se však rozhodla zachovat své současné úrokové sazby, což je opatrný přístup, který opakuje její guvernér, který preferuje postupné úpravy.

Globální finanční podmínky se dále zpřísnily kvůli přísným politikám USA, které ovlivňují trhy dluhopisů po celém světě. Německé 10leté bundy například často odrážejí pohyby 10letého amerického ministerstva financí.

V nedávném rozhovoru ministryně financí Janet Yellenová vyjádřila optimismus, že USA jsou na cestě sestupné inflace, což potenciálně umožní budoucí snížení sazeb. Zdůraznila roli nákladů na bydlení v metrikách inflace a naznačila, že stabilizace trhu s nájemním bydlením by mohla nakonec vést ke zmírnění údajů o inflaci.

Mezitím centrální banky v jiných částech světa, včetně Paraguaye, Turecka, Ruska a Guatemaly, drží své sazby na stejné úrovni. Maďarsko zpomalilo snižování sazeb, zatímco Indonésie sazby nečekaně zvýšila. Argentina na druhé straně pokračuje ve snižování sazeb a sází na trvalé uvolňování inflace.