Trh se opět propadl.

Existuje nový druh smutku, který nepřichází náhle, ale pomalu se hromadí.

Bylo to jako sledovat, jak nejstarší dcera, která tak tvrdě pracovala na její výchově, najednou řekla, že se chce provdat za Ergouzi z vedlejší vesnice.

Pokaždé, když si obnovuji svůj účet, mám pocit, jako bych potvrzoval nějaký nevyhnutelný osud, krůček po krůčku sjíždím z vrcholu hory na dno údolí Ten pocit je jako vidět lásku, která pominula, ale je nejde to vrátit.

Tento smutek pochází z pocitu bezmoci, s vědomím, že jediné, co můžete udělat, je sledovat čísla tančící na obrazovce, skákat a tančit pryč od slávy minulosti. Moje investice do kryptoměn mě kdysi přiměla snít o překonání tříd, zdržení se Modré hvězdy a vypravení se do nepolapitelného vesmíru, abych našel cíl své duše, nyní se dokonce raketové palivo téměř stalo hnací silou kryptotrhu, a já může jen vzhlédnout k nebi a povzdechnout si.

Připadal jsem si jako v nekonečné severní zimní noci, kdy studený vítr jako nůž probodává každý kout mé peněženky. Zdálo se mi, že slyším zvuk každé mince dopadající na zem. Tyto zvuky poskládané do smutné symfonie se odrážejí v prázdném digitálním světě, jako nekonečné ozvěny, připomínající nám, jak vysoko jsme kdysi letěli a jak hluboko jsme nyní klesli.

Ano, trhy padnou a sny se mohou rozbít, ale dokud budeme mít odvahu držet pochodeň naděje, dokonce i v tomto nejtemnějším okamžiku, stále můžeme najít záblesk světla.

Kupte si dip, kluci! V blízké budoucnosti roztaje ledy na trhu a pustým srdcem se provane jarní vánek. Vždy buďte dlouhý! Vždy v slzách!