Organizovaná kolektivní akce zpochybňující status quo – sociální hnutí – vyžaduje vedení, které daleko přesahuje stereotypní charismatickou veřejnou osobnost, s níž je často ztotožňováno. Vzhledem k tomu, že se nelze spolehnout na zavedené byrokratické struktury pro koordinaci, hodnocení a činnost, taková činnost závisí na dobrovolné účasti, sdílených závazcích a trvalé motivaci. Hnutí se musí mobilizovat za riskantních podmínek nejen proto, že dobře zabezpečená opozice často odolává jejich snahám, ale také proto, že samotný podnik je zatížen nejistotou, jak – a zda – se vůbec může stát.