Anarchokapitalismus, jedna z nejkontroverznějších ideologií naší doby, obhajuje svět bez vlády a zcela volný trh. Zastánci této ideologie, mezi něž patří děti ve věku 12 let až dospělí do 65 let, se domnívají, že zdanění je krádež a že jediným zákonem nutným pro lidské soužití je zásada neútočení. Tato ideologie, i když je radikální, přitahovala vážné úvahy a debaty. Jak se to ale vyvinulo od teoretických diskuzí k vytvoření a následnému selhání první krypto výletní lodi na světě? Pojďme prozkoumat tuto cestu.
Dne 7. prosince 2010 se na libertariánské konferenci pořádané Thiel Foundation, pojmenované po jejím zakladateli Peteru Thielovi, významném republikánském donátorovi s extrémně libertariánskými názory, odehrála významná událost. Na této akci Patri Friedman, vnuk libertariánského myslitele Miltona Friedmana, představil koncept seasteading – vytváření usedlostí na volném moři. Cílem bylo vybudovat plovoucí města bez vládních zásahů a zahájit novou společnost založenou na libertariánských principech.
Mezi účastníky byl Chad Elwartowski, bývalý dodavatel obrany a anarchokapitalista. Inspirován konceptem seasteading, spolu s Grantem Romundtem a německým bitcoinovým milionářem Rudigerem Kochem založil Ocean Builders. Jejich cílem bylo vytvořit libertariánskou utopii vybudováním plovoucí struktury u pobřeží Thajska. Tento prototyp byl vnímán jako prostředníček vlád, symbolizující společnost bez pravidel a daní. Byl však postaven do 12 námořních mil od thajských teritoriálních vod, což vedlo k vážným právním dopadům. Thajské námořnictvo považovalo strukturu za hrozbu pro národní suverenitu, což donutilo Elwartowského a jeho přítelkyni uprchnout ze země.
Navzdory tomuto neúspěchu se tým nevzdal. S využitím Rudigerova bitcoinového bohatství zakoupili zaoceánský parník a pojmenovali ho MS Satoshi po tajemném tvůrci bitcoinu. Jejich plánem bylo přeměnit loď na plovoucí krypto centrum, bez vládních předpisů, a plavit se s ní po mezinárodních vodách. Provoz výletní lodi však představoval značné problémy, od základních logistických záležitostí, jako je dodávka elektřiny a vody, až po složité právní a pojistné požadavky.
Tým rychle zjistil, že mezinárodní vody nejsou bezzákonnou utopií. Lodě musí být registrovány a bez řádné registrace čelily riziku pirátství a právním komplikacím. Navíc žádný přístav nedovolí zakotvit neregistrované lodi. Když byli nuceni loď zaregistrovat v Panamě, čelili vysokým provozním nákladům, včetně 112 000 dolarů za den na palivo. Jejich sen o soběstačné libertariánské komunitě na MS Satoshi se začal hroutit pod tíhou těchto praktických výzev.
Ve snaze pokrýt náklady se pokusili prodat kajuty na lodi nadšencům do kryptoměn. Představa dlouhodobého bydlení v malé kajutě na neustále se pohybující lodi však potenciální kupce nelákala. Navíc čelili regulačním překážkám, jako jsou přísná pravidla týkající se domácích mazlíčků na palubě. Finanční potíže narůstaly, což vedlo ke konečnému rozhodnutí vyřadit MS Satoshi.
Tato sága o MS Satoshi zdůrazňuje praktické výzvy a neodmyslitelné rozpory v anarchokapitalistickém snu o vytvoření společnosti bez vlády na volném moři. Navzdory svému nadšení a ideologickému odhodlání tým stojící za Ocean Builders zjistil, že není připraven na realitu námořního práva, pojištění a složitosti fungování plovoucí komunity. Jejich příběh slouží jako varovný příběh o mezích idealismu při konfrontaci s praktičností skutečného světa.
