Evropská ekonomika naráží na překážky, nyní více než kdy jindy. Propast mezi ekonomickou výkonností Evropy a USA se prohlubuje, což ještě zhoršuje pandemie koronaviru a pokračující konflikt na Ukrajině. Tato situace táhne evropské ekonomické otázky do popředí globálních diskusí.

Výrazný kontrast s USA

Ve srovnání s tím se americká ekonomika silně odrazila od nedávných neúspěchů a dosáhla tempa růstu, které je více než dvojnásobné než v eurozóně. Tento výrazný rozdíl přetváří diskuse o měnové politice napříč Atlantikem, přičemž se očekává, že USA budou snižovat úrokové sazby méně často než jejich evropské protějšky kvůli silnějším prognózám růstu a inflace.

Boj Evropy není jen o pomalém růstu, který se stal poněkud známým problémem, ale o tom, jak udržet investice tváří v tvář těmto výzvám. Vysoké náklady na energii a lukrativní dotace z USA lákají evropské podniky k přesídlení, což přispívá k trápení Evropy.

Paolo Gentiloni, komisař EU pro hospodářství, zdůrazňuje naléhavost zachování investic v Evropě. Nicméně řešení, jako jsou ta, která navrhl Mario Draghi pro hlubší integraci a centralizované financování, se zdají být nezbytností, ale zároveň výzvou. Evropský průmysl čelí riziku, že se zastaví nebo se odstěhuje, pokud nedojde k zásadním politickým změnám.

Stárnoucí populace a nedostatek hlavních hráčů v klíčových technologických odvětvích dále komplikují ekonomickou dynamiku Evropy. Na začátku 90. let byl kontinent kdysi na vrcholu a těžil z prohlubování jednotného trhu EU. Spojené ekonomiky EU však od té doby ztratily půdu pod nohama ve srovnání s USA, zejména ovlivněné dluhovou krizí eurozóny a nedávnými globálními otřesy.

Úrovně příjmů v Evropě zaostávají za těmi v USA, přičemž Mezinárodní měnový fond předpovídá, že tento rozdíl bude jen růst. Mezi základní problémy patří slabé investice a hromadění pracovních sil, přičemž společnosti váhají s propuštěním pracovníků kvůli obavám, že je nebudou moci znovu najmout, protože poptávka se odrazí.

Krize spotřebitelské důvěry

Spotřebitelská důvěra je v Evropě nízká, ceny nemovitostí klesají a vlády omezují výdaje. Naproti tomu američtí pracovníci zaznamenali růst mezd, který jim pomáhá lépe se vyrovnat s inflací, a jejich vyšší investice do akcií se jim během nedávných vzestupů trhu také dobře vyplatila.

Evropané se také rozhodují pracovat méně, což je trend zesílený pandemií, přičemž pracovníci v odvětvích, jako je železnice a ocelářství, sjednávají obrovské zkrácení pracovní doby. Tato změna směrem k lepší rovnováze mezi pracovním a soukromým životem je však v kontrastu se stabilní pracovní dobou v USA a přispívá k nedostatku pracovních sil v Evropě, který je zhoršován demografickými změnami a sníženou imigrací z východní Evropy.

Dlouhodobé demografické a produktivní výzvy

EU čelí demografickým problémům se stárnutím obyvatelstva a očekává se, že do roku 2050 se poměr obyvatel v produktivním věku prudce sníží. Tento demografický trend v kombinaci se stagnující mírou produktivity vykresluje chmurný obraz hospodářské budoucnosti Evropy.

Problémy s produktivitou jsou zvláště výrazné ve srovnání s USA, kde jsou společnosti obecně větší a méně regulované, což umožňuje větší investice a efektivitu. Evropské společnosti, často menší a omezenější, se snaží využít technologický pokrok, jako je cloud computing a softwarové aplikace.

Rozdíl v produktivitě má obrovské důsledky pro životní úroveň v Evropě. Pokud by největší evropské ekonomiky odpovídaly tempu růstu produktivity v USA, jejich HDP na hlavu by mohl být výrazně vyšší.

Investiční trh také vykazuje výrazné rozdíly, evropské společnosti investují mnohem méně než jejich americké protějšky. Tato mezera je patrná zejména v technologickém sektoru, kde americké společnosti nadále předstihují Evropu ve výdajích na výzkum a vývoj.

Zatímco se tvůrci politik potýkají s těmito mnohostrannými výzvami, zůstává otázka: Jaká naděje zbývá evropské ekonomice?