V době, kdy ekonomická nerovnost dosáhla bezprecedentních výšek, propast mezi nesmírným bohatstvím a strašlivou chudobou nadále roste do ohromujících rozměrů. Tento rozdíl je zvýrazněn značným bohatstvím nahromaděným první desítkou nejbohatších Američanů ve srovnání s více než 100 nejchudšími zeměmi světa.
Konkrétně údaje získané a vypočítané společností Finbold naznačují, že k červnu 2023 má deset nejbohatších lidí ve Spojených státech dohromady čisté jmění 1,005 bilionu dolarů. Tato částka překonala kombinovaný hrubý domácí produkt (HDP) 106 nejchudších zemí, který činí 998,2 miliardy dolarů, o 7,6 miliardy dolarů.
Elon Musk, generální ředitel společnosti Tesla (NASDAQ: TSLA), zaujímá nejvyšší pozici s majetkem v hodnotě 180 miliard dolarů. Těsně za ním je Jeff Bezos, zakladatel a bývalý generální ředitel společnosti Amazon (NASDAQ: AMZN), s čistým jměním 114 miliard USD, zatímco Larry Ellison z Oracle (NYSE: ORCL) si nárokuje třetí místo se 107 miliardami USD. Warren Buffett a Bill Gates zaujímají čtvrtou a pátou pozici s majetkem ve výši 106 miliard dolarů a 104 miliard dolarů.
Dopad majetkových rozdílů
Statistiky majetkových rozdílů vykreslují živý obraz nevyvážené globální ekonomiky, která podnítila otázky o důsledcích a důsledcích takového obrovského rozdělení. Naprostou velikost tohoto rozdílu v bohatství nelze podceňovat. Nejlepší jednotlivci mají zdroje a ekonomický vliv v měřítku, které může potenciálně utvářet chod ekonomik a ovlivňovat politickou krajinu. Obrovské jmění, které nashromáždila tato hrstka elit, vyvolává obavy z koncentrace moci a jejího dopadu na socioekonomické systémy.
Zatímco akumulace bohatství není ze své podstaty negativní, propast mezi nejbohatšími a nejchudšími je příznačná pro širší strukturální problémy ve společnostech a globální ekonomice. Nedostatek ekonomické mobility a omezený přístup ke vzdělání, zdravotní péči a základním životním potřebám pro ty, kdo žijí v chudých zemích, tuto nerovnováhu dále prohlubují.
Američtí nejbohatší nashromáždili bohatství ve fázi globálních ekonomických potíží, které charakterizuje historická inflace a rostoucí ceny energií a potravin. Je pozoruhodné, že většina miliardářů se soustředí v technologickém prostoru, který byl podpořen zdravotní krizí. Například Muskův vzestup na vrchol seznamu bohatých byl vyvolán růstem akcií Tesly uprostřed zdravotní pandemie.
Hnací síly k rozdělení bohatství
Uprostřed exponenciálního růstu jmění miliardářů a raketově rostoucích zisků korporací se zbídačené země potýkají s vážnými následky bující inflace. Miliardáři nejen prosperovali, ale také využili údajného regresního daňového systému, kdy nejbohatší jedinci ve Spojených státech čelili obvinění z placení nižších daní kvůli vládní politice, která převážně zvýhodňuje bohaté.
V různých regionech po celém světě brání pokroku zbídačených zemí řada faktorů, včetně všudypřítomného moru nezaměstnanosti. Většina pracovní síly je zakořeněna v neformálním sektoru, který se vyznačuje nízkými mzdami, nepříznivými pracovními podmínkami a nedostatkem sociálních záruk.
V důsledku toho se pracovníci potýkají s obrovskými potížemi se spořením a investováním do vzdělávání nebo malých podniků, a proto zažívají omezenou ekonomickou mobilitu. Zdroj bohatství hraje klíčovou roli v pochopení této mezery, protože nejbohatší skupina hromadí své jmění prostřednictvím aktiv na finančním trhu a vlastního kapitálu.
Navzdory potenciálním hrozbám pro jejich bohatství, které představují převládající makroekonomické faktory, jakákoli zavedená opatření na obnovu pravděpodobně zvýhodní bohaté. Navíc nedostatek kapitálového vlastnictví chudých, zejména akcií, objasňuje, proč jejich bohatství tvoří významnou část HDP v těchto zemích.
Rozdíl je patrný i v USA. V tomto řádku předchozí Finboldova zpráva z roku 2021 odhalila, že 10 % nejbohatších v USA vlastní 69 % veškerého majetku domácností v zemi.
Řešení předělu
Celkově má kontrast mezi nejbohatšími jedinci Ameriky a HDP zbídačených zemí dalekosáhlé důsledky. Přesměrování bohatství nashromážděného nejbohatšími Američany ke globálním problémům, jako je chudoba, zdravotní péče, vzdělání a udržitelný rozvoj, by mohlo přinést podstatnou pozitivní změnu, přičemž různé lobbistické organizace prosazují podobný přístup.
Koncentrace bohatství navíc vyvolává obavy ohledně daňové politiky a spravedlivého rozdělování zdrojů. Rostoucí výzvy k progresivnímu zdanění a přerozdělování bohatství odrážejí boj společností s inherentní nespravedlností současného systému. Kritici tvrdí, že koncentrované bohatství brzdí ekonomický růst, udržuje sociální nerovnosti a podkopává demokratické společnosti.
