Takže, v poslední době mám vážně divné sny. Jednu noc jsem uvězněn v tomto výtahu, ale abych se dostal ven, musím vzít tyto schody, které prostě odporují logice, smyčící se a točící se nemožnými způsoby. Potom, další noc, bojuji s faktickým aligátorem, držím mu čelisti zavřené a nějak se mi daří ho odtlačit. Tyto sny byly tak živé, tak skutečné, že mě přiměly přemýšlet. Co se děje v mé hlavě, když tyto věci sním?

Tady je teorie, kterou jsem si přemýšlel: naše mozky jsou daleko lepší v zpracovávání věcí z přirozeného světa než všechny tyto moderní, člověkem vytvořené věci, kterými jsme se obklopili. Pomysli na to: lidé se vyvíjeli tisíce let v divočině. Naši předci se vyhýbali predátorům, lovili potravu, navigovali krajinou – to je prostředí, pro které byly naše mozky postaveny. Výtahy a mrakodrapy? Ty jsou, z evolučního hlediska, zcela nové.

Myslím, že mé sny jsou důkazem toho. Ten noční můra s výtahem? Výtahy jsou divné, umělé krabice. Není to něco, na co by naše prastaré mozky měly plán. Takže, když se můj snící mozek snaží vyrovnat s výtahem, zejména s nefunkčním, trochu se mu to vymkne z rukou. Přihazuje ty bláznivé schody, protože schody jsou alespoň něco, co lidé chápali po staletí, způsob, jak se pohybovat mezi patry. Celá věc se stává tímto nelogickým chaosem, protože se můj mozek snaží aplikovat logiku starého světa na objekt nového světa. Snaží se mi poskytnout únik v situaci, kterou vnímá jako ohrožující.

Pak tu je aligátor. To je něco, co můj mozek chápe. Aligátoři a jejich předci existují už miliony let. Naši předci pravděpodobně měli s nimi střetnutí. Jsme tvrdě naprogramováni, abychom je rozpoznali jako nebezpečné, reagovali strachem a adrenalinem. Můj sen o zápasu s tím aligátorem a vlastně vítězství? To je můj primární mozek, moje instinkty přežití, které se dostávají do akce. Je to silné prohlášení, že mohu překonat nebezpečí. Ve snu to působilo tak neuvěřitelně skutečně, protože ty neurální cesty, které se týkají hrozby a přežití, jsou hluboce zakořeněné. Jsou to dálnice v mé hlavě ve srovnání s prašnými cestami, které se můj mozek snaží vytvořit pro věci jako jsou výtahy.

Existuje skutečná věda, která to podporuje. Studie v neurovědách ukazují, že části našich mozku, které se rozsvěcují během snů, jsou často stejné, které byly klíčové pro přežití našich předků v divočině. Věci jako prostorová navigace, detekce hrozeb, emocionální reakce – to vše jsou starověké systémy. Moje amygdala, část mého mozku, která se zabývá strachem, pravděpodobně šílí, když sním o tom aligátorovi. Je to skutečná hrozba, rozpoznaná na hluboké úrovni mozku.

Takže, co je závěrem? Moje šílené sny mi ukazují, že můj mozek je produktem své evoluční historie. Je to jemně laděný stroj na navigaci přirozeným světem. Moderní vynálezy jsou stále relativně nové a naše mozky se je stále snaží pochopit, někdy s bizarními a nelogickými výsledky v našich snech. Pozorováním našich snů můžeme lépe porozumět sobě samým a tomu, jak náš mozek funguje.

Co si myslíš? Dává to smysl na základě tvých vlastních snů? Odráží to, jak se cítíš ve svých snech? Rád bych slyšel tvé názory. #BinanceSquareFamily