Moji bratři z kryptoměnového světa, odešli jsme s prázdnýma rukama, ale ztratili jsme všechny důvěryhodnosti

Mám jednoho bratra, společně jsme se vrhli do světa kryptoměn, od plných nadějí až po krvácející hlavy, byli jsme svědky krutosti tohoto světa a okusili jsme vzrušení z obratu. Je chytrý, odvážný, vždy má nějaký rafinovaný plán, příležitosti s několikanásobnými výnosy se objevovaly jako na běžícím pásu. Tenkrát jsme nadšeně mluvili o našich snech mít supersportovní auta a bydlet v luxusních horských vilách, jedno pivo stačilo, abychom se bavili celou noc.

Ale pak se věci začaly měnit. Vždycky byl tajnůstkářský, mluvil nejasně, neustále nás nechával s pocitem, že něco není v pořádku, ale nikdo nevěděl, v čem je problém. Až jednoho dne náhle zmizel, naše skupina se rozpadla a zbývajících deset bratří se spojilo, abychom ho nazvali podvodníkem. Někdo s ním investoval do „zaručeného zisku“ soukromého fondu, slyšel, jak o tom mluví s nadšením, a nakonec všechny peníze skončily v černé díře. Utíkal, ale ztrátu nesli naše skutečné peníze.

Později jsme dostali pár zpráv, náhle se objevil, hledal někoho a vysvětloval, že je také obětí. Kdo mu ale věří? Takových lidí je v kryptoměnovém světě příliš mnoho, uznat ztrátu není důvodem k útěku, hovořit o ztrátě nemění fakt, že jsi „okradl lidi“. Mezi lidmi už nebylo možné najít toho, kdo byl kdysi ochoten za bratry zaručit se a neváhal pro ně udělat cokoliv. Můžeš si představit, že u stolu s bratry sedí, zatímco on stojí na okraji skupiny, v očích má strach a odváží se jen tiše říct: „Opravdu jsem to nemyslel vážně.“

Pokud se pohybuješ v kryptoměnovém světě, měl bys to pochopit, někteří lidé už mu nikdy neuvěří, není to kvůli ztraceným penězům, ale protože důvěra je pryč. On sám na tom také není o nic lépe, žije z pár drobných a nemá žádnou prestiž, dokonce i jeho vysněná finanční svoboda se stala vtipem. Odešel s prázdnýma rukama, ano, úspěšně odešel, zatímco my zůstáváme a uklízíme zmatky, které po sobě zanechal.

Co mě tenhle svět naučil? Na první pohled blízcí bratři, někdy se také nedokážou ubránit pokušení. Důvěra je něco, co si uvědomíš, až když ji ztratíš. Peníze se dají znovu vydělat, ale jak znovu získáš ztracené vztahy?