Ve Šanghaji máme s manželkou 4 byty, celková cena 2200-2300, máme asi 1 milion v hotovosti, na osobu také přes 10 milionů. Jen jsme koupili byty docela brzy, majetek se zhodnotil: moje dvě byty jsem koupil v roce 2009, bez započítání hypotéky mě stály méně než 1 milion, tehdy jsem měl nízký plat, po koupi dvou bytů jsem za 9 let ani jednou nebydlel, vše šlo na pronájem na splácení hypotéky, později se plat pomalu zvyšoval, ušetřil jsem prvních 1 milion, a všechny půjčky jsem splatil najednou. Řekněme nyní, manželka v systému vydělává asi 120 000 ročně, já pracuji ve společnosti s zahraničním kapitálem, roční příjem 300 000. Z těch čtyř bytů jsou dva pronajaty, z nichž jeden má hypotéku, pronájem přesně pokrývá splátku, druhý má měsíční nájem 6000 juanů, roční příjem 72 000, s jedním milionem jsme koupili bankovní investiční produkt s nízkým rizikem, roční výnos 3.5, celkový roční příjem: 12+30+7.2+3.5, asi 530 000. Další auto, které plánujeme koupit, má cenu asi 300 000, už jsme ho měli 7-8 let, najeli jsme 60 000 km, stav auta je dobrý, plánujeme ho používat dalších 7-8 let, než ho vyměníme. Auto jsme koupili na půjčku 180 000, tehdy jsme byli dost napjatí, splatili jsme to za tři roky. Tehdy jsem měl pocit, že žiju příliš skromně, chtěl jsem si koupit dobré auto jako odměnu, teď si myslím, že to byla jen pýcha, vlastně vůbec nebylo potřeba kupovat tak drahé auto. Co se týče výdajů, manželka si ráda kupuje oblečení a drobnosti, měsíčně 5000; obvykle vařím sám, měsíčně utratím na nákupy asi 1000; občas jdeme na jídlo s přáteli, měsíčně 1000; voda, elektřina a správa měsíčně 800; náklady na auto rozložené měsíčně 1000; moje osobní výdaje jsou zanedbatelné, za rok neutratím víc než 2000, podrobněji vysvětlím později; na další výdaje, na které si nevzpomínám, přidávám ještě 20-30 000. Takže roční výdaje jsou: (5000+1000+1000+800+1000)*12+25000, řekněme 130 000. Takže každý rok můžeme ušetřit 400 000. Co se týče pocitů: já a manželka jsme oba vzdělaní, oba máme doktorát, chtěli jsme najít dobře placenou práci, ale oba máme mentalitu malého bohatství a spokojení, myslíme si, že naše současné bohatství a příjmy plně uspokojují naše potřeby, zároveň se nechceme nechat zdržovat nekonečnými pracovními hodinami a schůzkami, možná si někdo myslí, že se nesnažíme o víc, ano, máte pravdu. Z mého pohledu, když jsem právě dokončil bakalářské studium, začal jsem pracovat a koupil jsem
