Jeden z mých bratrů říká, že v mém dětství byla sezóna manga nejlepší. Můj otec přinesl domů množství manga a my jsme se kolem něj shromáždili, dychtiví ochutnat jejich sladkou chuť. Mango bylo naše oblíbené ovoce a můj otec nám dával dužinu, když jedl slupky.

Sledoval jsem toto podivné chování, aniž bych chápal důvod. Jednoho dne jsem se ho zeptal: "Proč jíš slupky z manga, tati?"

Usmál se a řekl: "Jím je, abys je nesnědl."

Nerozuměl jsem tehdy, co tím myslel, a myslel jsem si, že je to jen zvyk, který si osvojil z dob chudoby, ve které žil. Dny plynuly a já zapomněla na slupky z manga, protože jsem zapomněla mnoho vzpomínek.

Až jednoho dne mi přítel dal množství manga. Cestou domů jsem s nimi byl spokojený, nadšený, že je ochutnám.

Začal jsem krájet manga a moji tři synové požádali o svůj podíl. Dal jsem jim ty největší a nejlepší kousky a až na nějaké slupky jsem se ocitl před prázdným talířem.

Začal jsem jíst slupky, až jsem najednou přestal. Vzpomněl jsem si na otcova slova, ať se nad ním Bůh smiluje. Teprve teď mi dochází, co tím myslel. Jeho štěstí nespočívalo v tom, že jedl slupky manga, ale v tom, že viděl, jak z nich jíme tu nejlepší část.

** Morálka příběhu:**

Tehdy jsem si uvědomil, že rodiče nám dávají to nejlepší, co mají, i když to od nich vyžaduje oběti. Dělají to s láskou, aniž by očekávali něco na oplátku, a své skutečné štěstí nacházejí v tom, že nás vidí žít v pohodlí a štěstí.

*Takže, děti, oceňte úsilí svých otců a matek a pamatujte, že vám dali mnoho, čeho jste neviděli nebo si neuvědomovali hodnotu.*

Ó Bože, obleč všechny žijící otce a matky do oděvu zdraví a pohody a odpusť těm, kteří zemřeli. A učiň nás mezi těmi, kdo jsou jim věrní ve svém životě i po jejich smrti.

*Pokud dočtete, modlete se za Proroka a jeho rodinu.*

Budu rád, když mě budete sledovat pro další lekce a užitečné články.