Důkaz s nulovými znalostmi, někdy také označovaný jako protokol zk, je ověřovací metoda, která probíhá mezi dokazovatelem a ověřovatelem. V systému důkazu s nulovými znalostmi je dokazovatel schopen ověřovateli prokázat, že má znalost konkrétní informace (jako je řešení matematické rovnice), aniž by prozradil samotnou informaci. Tyto spolehlivé systémy mohou být použity moderními kryptografy k zajištění zvýšené úrovně soukromí a bezpečnosti.
Koncept důkazu s nulovými znalostmi byl poprvé popsán v dokumentu MIT z roku 1985, který publikovali Shafi Goldwasser a Silvio Micali. Prokázali, že je možné prokázat některé vlastnosti čísla bez zveřejnění čísla nebo jakýchkoli dalších informací o něm. Tento článek také představil matematicky významné zjištění, že interakce mezi dokazovatelem a ověřovatelem by mohly snížit množství informací potřebných k prokázání daného teorému.
Důkaz zk musí splňovat dva základní požadavky známé jako úplnost a spolehlivost. Úplnost se týká schopnosti dokazovatele prokázat znalost příslušných informací s vysokou mírou pravděpodobné přesnosti. Aby byl důkaz správný, musí být ověřovatel schopen spolehlivě určit, zda ověřovatel informace skutečně vlastní či nikoli. A konečně, aby byl důkaz skutečně nulový, musí dosáhnout úplnosti i spolehlivosti, aniž by dotyčná informace byla mezi dokazovatelem a ověřovatelem sdělována.
Důkazy s nulovými znalostmi se většinou používají pro aplikace, ve kterých je soukromí a bezpečnost zásadní. Autentizační systémy mohou například používat důkazy zk k ověření přihlašovacích údajů nebo identit, aniž by je přímo vyzradily. Jako jednoduchý příklad lze použít k ověření, že osoba má heslo k počítačovému systému, aniž by bylo nutné toto heslo prozradit. #BinanceLaunchpoolHMSTR #NeiroOnBinance #BinanceLaunchpoolCATI #FTXSolanaRedemption $BTC
