Proč pořád naříkáme, že život je stresující, ale nedá se s tím nic dělat? Můžeme se opravdu smířit se svým osudem a nechat se tížit těmito „velkými horami“?

V posledních letech se změnami ekonomické situace mnoho lidí pociťuje v životě nebývalý tlak. Vysoké ceny bydlení, vysoké náklady na vzdělání a neúměrné léčebné výlohy – to všechno jsou problémy, které jsou jako hory a tíží na bedrech obyčejných lidí. Ačkoli vláda neustále zaváděla příslušné politiky, které se snaží zmírnit potíže lidí s obživou, nezdá se, že by účinek byl zřejmý. Mnoho lidí se nemůže nezeptat: Co se to děje s naší společností? Proč se život, kdysi plný naděje, stal nyní tak těžkým?

Ve skutečnosti se tento jev neobjevil náhle. Již před více než deseti lety někteří prozíraví odborníci potenciální krizi předvídali. V té době se trh s nemovitostmi začal rychle ohřívat, byl zřejmý industrializační trend vzdělávání a reforma zdravotnického systému se potýkala s problémy. V kontextu rychlého hospodářského růstu nevzbudily tyto problémy dostatečnou pozornost. Až zpomalení ekonomického růstu v posledních letech a dopad epidemie propukl řadu let nashromážděných konfliktů.

Vezměme si jako příklad ceny bydlení, od reformy systému bydlení v 90. letech 20. století zažívá trh s nemovitostmi téměř 30 let rychlý rozvoj. Zpočátku to představovalo silný impuls pro hospodářský růst a uspokojovalo potřeby lidí zlepšit životní podmínky. Postupem času však tempo růstu cen bydlení daleko převyšuje růst příjmů obyvatel a problém obtížnosti při koupi domu je čím dál důležitější. V prvotřídních městech je pro obyčejné lidi z dělnické třídy obtížné dovolit si slušný dům, i když utratí vše, co mají.

Zároveň se stále více prosazují problémy v oblasti vzdělávání. Od školky po vysokou školu náklady na vzdělání stále rostou. Zejména ve fázi předškolního vzdělávání je školné v některých špičkových mateřských školách dokonce vyšší než na běžných univerzitách. Aby vytvořily lepší výchozí bod pro své děti, musí mnoho rodin investovat hodně peněz do vzdělání. To nejen zvyšuje zátěž rodin, ale také zhoršuje nespravedlivé rozdělování zdrojů vzdělávání.

Stejně znepokojivá je bída v oblasti medicíny. Přestože má země v zásadě zavedla zdravotní pojištění, jednotlivci stále musí nést značnou část léčebných výloh, když čelí závažným nemocem. Některé nové léky a technologie navíc nejsou hrazeny zdravotním pojištěním a vážná nemoc často znamená obrovské výdaje. To vedlo mnoho lidí k tomu, že „odkládali drobné nemoci a nosili je s sebou“ ve strachu, že vážná nemoc zničí úspory jejich rodiny.

Tváří v tvář těmto problémům zahájily všechny sektory společnosti vzrušené diskuse. Někteří lidé se domnívají, že by měla být posílena vládní regulace, aby se omezil rychlý růst cen bydlení, jiní volají po zvýšených investicích do vzdělání a prosazují rovnost ve vzdělávání, aby se snížila zátěž pacientů; Co je však kořenem problému? Kde je řešení?

Někteří odborníci poukazovali na to, že podstatou těchto problémů jsou strukturální rozpory v procesu ekonomického rozvoje. V procesu sledování růstu HDP byly některé oblasti přetrženy, což vedlo k nevyvážené alokaci zdrojů. Řešení těchto problémů se proto nemůže spoléhat pouze na jedinou politiku, ale vyžaduje systémové reformy.

Například v oblasti nemovitostí je kromě krátkodobých opatření, jako jsou omezení nákupu a omezení úvěrů, nutné zavést i dlouhodobé mechanismy, jako je urychlení rozvoje trhu s pronájmy a zlepšení daně z nemovitostí. Systém. V oblasti vzdělávání bychom kromě navýšení finančních investic měli také prohloubit reformu vzdělávacího systému a zbavit se hodnotícího mechanismu „pouze skóre“. Zdravotní reforma potřebuje diverzifikovat rizika prostřednictvím různých metod, jako je komerční pojištění, na základě zajištění základní lékařské péče.

Ve skutečnosti mnoho zemí po celém světě čelilo podobným problémům. Vezmeme-li jako příklad Singapur, země účinně vyřešila problém bydlení zavedením kompletního systému veřejného bydlení. V oblasti medicíny nám poskytují užitečné informace univerzální systémy zdravotního pojištění některých severských zemí. Tyto zkušenosti ukazují, že pokud najdeme správný směr a vytrváme v prosazování reforem, nejsou tyto „velké hory“ nepřekonatelné.

Reforma nikdy neproběhne přes noc a vyžaduje společné úsilí vlád, podniků a občanské společnosti. Vláda by měla formulovat vědeckou politiku a řídit racionální alokaci zdrojů, společnosti by měly převzít více sociální odpovědnosti a brát v úvahu spravedlnost při snaze o zisky, aby občané zvýšili své povědomí o participaci, vyjadřovali své požadavky legálními cestami a podporovali sociální pokrok.

Když se ohlédneme do historie, není těžké zjistit, že každou větší změnu provází bolest. Ale právě tyto změny podporují společenský pokrok. Tváří v tvář současným potížím si musíme zachovat důvěru a trpělivost. Dokud budeme pokračovat v reformě a otevírání se a budeme i nadále podporovat institucionální inovace, budeme schopni překonat současné potíže a nastolit lepší budoucnost.

Pokrok společnosti není jen o chladných číslech, ale odráží se také ve zlepšování kvality života lidí. Společnost může být skutečně stabilní a mírumilovná pouze tehdy, když si obyčejní lidé užívají plodů ekonomického rozvoje. Tváří v tvář těmto „velkým horám“ se musíme aktivně snažit je řešit a aktivně jednat. Každý by se měl zamyslet nad tím: Co můžeme udělat, abychom změnili status quo? Jen tak můžeme skutečně stimulovat domácí poptávku a dosáhnout zdravého hospodářského a sociálního rozvoje.

Jak bychom tedy měli na tyto tlaky reagovat? Máme dál mlčky trpět, nebo máme mít odvahu promluvit a prosadit změnu? Odpověď může ležet ve vaší mysli.